16. 3. 2015

"A jak ses k tomu dostala?"

Jsou věty, ze kterých rostu, a to jsem docela snášenlivá lidská bytost, žádný samorost. Ty věty mají zvláštní tendenci se průběžně měnit, každopádně, poslední necelý rok všem takovým větám dominuje jedna jediná. Tahle. 

"Jů, ty pracuješ jako copywriterka? A jak ses k tomu dostala??" 

No, jako každá jiná copywriterka jsem nejprve rituálně obětovala půldruhého jednorožce, přimíchala jsem k tomu nějaké to jestliže a proto, přidala slinu bílé vrány a černé holubice, celou směs jsem krátce povařila na mínus osmdesát stupňů, v karafě z kyanidového zlata rozmíchala nápoj dlouhým rudým nehtem a vypila. Nalačno. A pak jsem se probudila. Jako copywriterka. No, spíš už jsem se neprobudila. 


Sakra, lidi, jak se člověk asi dostane k práci? Že by třeba standardním postupem, který nezahrnuje ani jednorožce, ani žádnou jinou černou magii. Procházela jsem portály s inzeráty, objevila inzerát, odepsala na něj, byla nejlepší a voilá, je ze mě copywriterka. Konec odpovědi. 

Mnohem zábavnější mi přijde otázka o náplni mojí práce. Vážně. Tak zoufalou prokrastinaci smíchanou s prokrastinací a vymýšlením důvodů, proč prokrastinovat, jste ještě nezažili. A přesně to je ten důvod, proč se učím zásadně ráno, půl hodiny před tím, než něco píšu, nejsem schopná nic odevzdat včas a blog mi úspěšně hnije. No co. Hlavně, že v diářku už mám aspoň dvacet nápadů na články...


6 komentářů: